Přidat.eu záložku

Český rozhlas 1 o Havlově smutku

26. prosince 2011 v 1:23 | Skikuba
Asi každý ví, že ČRo1 pouští - jak to říci slušně..., muziku opravdu velice levnou, podprůměrnou a přímo si dovolím říci odpornou. Dokonce mne jednou napadlo, že třeba ani nemá nic lepšího než ten brak, co pouští.

Jak jsem byl ale překvapen, když se ve dnech smutku za pana prezidenta Havla éterem nesly písně Roling Stones, Karla Kryla, Suzane Vega a mnoha dlaších.

To musí umřít někdo jako byl pan Václav Havel, aby alespoň na pár dní ČRo1 hrála normální a kvalitní hudbu?
Počet komentářů: 8
 

Můj osobní vzkaz do nebe

25. prosince 2011 v 2:20 | Skikuba
Odpočívejte v pokoji pane Prezidente...
Počet komentářů: 2

Když člověk na svůj blog nemá čas

23. října 2011 v 13:08 | Skikuba
Takto to dopadne, když na svoje blogování nemáte čas. Přijde vám mail, abyste zas začali něco dělat. Možná bych se měl nad sebou zamyslet.

Z Blog.cz mi přišlo:


"
Vážený uživateli,

zaznamenali jsme, že jste se bohužel během posledních 3 měsíců nepřihlásil svým uživatelským jménem do administrace svého blogu na adrese http://volkl.blog.cz/.

Do svého blogu se můžete přihlásit na adrese http://blog.cz/, vaše uživatelské jméno je volkl. Zapomenuté heslo si můžete obnovit na stránce http://blog.cz/heslo. V případě vašeho zájmu se můžete obrátit na naši uživatelskou podporu poskytovanou na e-mailové adrese blog@blog.cz.

Tak co třeba ještě dnes napsat jak se máte nebo se pochlubit s Vašimi novými fotografiemi? Zachováním svého uživatelského účtu získáváte řadu výhod, jako je bezkonkurenční kapacita 5 GB zdarma na Vaše obrázky nebo jednotné přihlašování do všech našich služeb (Galerie.cz, Nova.cz, TN.cz, Dobyvatel.cz, Doma.cz, atd.).

S přáním pěkného dne Váš Blog.cz

Tento e-mail vám byl zaslán na základě Vaší registrace blogu volkl.blog.cz, u kterého je uveden Váš e-mail.
Na tento e-mail prosím neodpovídejte.
"
Počet komentářů: 5

O Mirečkovi

22. července 2011 v 17:13 | Skikuba
Byl to kluk, který byl z očividně velmi chudé rodiny. Žil v malé garsonce jen se svou starou maminkou. Tatínka jsme nikdy neviděli. Nevíme, jak se jmenoval, ale říkali jsme mu Mireček.To je jméno, které se nám k němu nejvíce hodilo.

Za deště, či zimy jsme ho vídávali stát v jejich přízemním bytě za balkonovými dveřmi, jak se dívá přes sklo ven a pozoruje dění na sídlišti. Když bylo pěkně byl na balkóně a vykláněl se do stran tak daleko, jak jen mohl, aby viděl co nejvíce.

Jednou jsme ho také ze ženou viděli odpoledne venku schovaného za rohem domu, jak narychlo dojídá velikou svačinu, co mu maminka na den asi připravila. Měl by jistě průšvih, že ji nese zpátky domu. A že celý den nic nejedl. Když šel s košem, měl takovou radost z toho, že má nějakou záslužnou práci, že cestou k popelnicím sbíral nepořádek kolem chodníku. Anebo ochotně vynášel bednu s letáky, co je v každém domě pod schránkami.

Uměl ale teké pěkné rošťárny. Občas bylo až k nám domů do protilehlého paneláku otevřeným oknem slyšet, jak plive z jejich balkónu tak daleko, jak jen to dokázal. Ty zvuky, co rezonovaly celým sídlištěm Vám jistě popisovat nemusím. To po chvíli vyběhla jeho maminka za ním na balkon a zavolala jej zpět dovnitř.

Mireček je pryč

Poslední dobou už ho ale vidět není. V té jejich garsonce už bydlí někdo jiný. Už není večer vidět světlo zářivky, která smutně osvětlovala tu jedinou místnost, kterou obývali. Už mi Mireček nemává z dálky, kdykoli mne zahlédl a nepřestal mávat tak dlouho, dokud jsem mu nezamával také. Už neslyším to jeho: "č-č-čau", když jsem šel pod jejich okny se psem a on byl právě na balkoně.

Snad se jemu ani jeho mamince nic nestalo. Protože maminka byla velmi stará a jemu bylo minimálně 40. Mireček byl totiž mentálně zaostalý. Snad je o něj dobře postaráno. Opravdu si to přeju. A především to přeji jemu, potřebuje aby se o něj někdo hodný staral.
Počet komentářů: 8

Když je pejskům ouvej

28. května 2011 v 0:42 | Skikuba
Každý z Vás, kdo máte psa, mi jistě dáte za pravdu. Když je Vás pejsek nemocný, ba dokonce i vážně nemocný, vše se kolem něj točí. Pohled do těch nejsmutnějších očí na světě, které říkají: "Páníčku, mě je opravdu zle..." je srdcervoucí. Je Vám do pláče nad tím nebožátkem, které nemůže vstát na nohy. Nohy, které tak bolí a neposlouchají, až pejsek nahlas pláče bolestí. Rve Vám to srdce a chce se Vám z toho plakat.

A bodejť by ne. Prožili jste s ním léta radostí. Vyrůstal s Vámi a víte, že Vás bezmezně miluje a že ve své lásce nikdy, ale opravdu nikdy nelhal, nelže a lhát nebude. A třeba Vám i pomohl v těžkých situacích. Že on jediný stál při Vás a pomohl Vám překlenout ta nejhorší životní období. Prostě byl s Vámi, dával Vám všechnu svou psí lásku. A nyní je na tom špatně on. Pomáháte mu, jak jen to je možné. Ulehčujete mu, nosíte misku s granulemi a vodou pomalu až do pelíšku a Bůh ví, co ještě.

Prostě a jednoduše, svého pejska bezmezně milujete a také jako on pro Vás, byste Vy pro něj snesli modré z nebe.

Když pejsek zlobí

I když tu a tam, za normálních okolností kdy mu je dobře, byste jej nejraději vzteky přetrhli. To když neposlouchá. Například klidně venku sežere, co najde, i když ví, že to nesmí. Nepřijde na zavolání, ale na cvičáku přitom poslouchá na slovo (samozřejmě za odměnu). Nechce nastoupit do auta, když pospícháte s odjezdem. Ne a ne se vykadit, když už jdete pozdě do práce a víte, že tam budete dlouho. A vůbec Vás má neuvěřitelně na háku stylem, třeba se páníčku po....tento, já si to udělám po svým, protože za ten průšvih mi to stojí.

Ale i tak jej naprosto milujete a v životě byste mu neublížili.

Lidská zrůdnost

A pak, jako já dneska, si ve stínu toho, co jsem právě popsal, přečtete článek na internetu o tom, že někdo brutálně mučil kdesi v cizí zemi psa. Zakopal jej pod zem, že mu jen čenich koukal a kdesi, cosi mu prováděl (popisovat se mi ty hrůzy nechce).

Kde se v těch lidech bere ta obludnost, krutost a bezcitnost? Viděl jsem na internetu tu děsivou fotku mučeného pejska. Musel jsem to ihned zavřít, protože mi srdce v těle poskočilo a slzy se mi draly z očí. Strašný, opravdu strašný, čeho jsme my lidé schopni.

A přitom jsou pejskové na nás lidech naprosto závislí. Žijí tak, jak my to vedeme. Buďme na sebe, na pejsky a na všechno živé, včetně naší planety hodní, bude se nám všem dařit a žít mnohem lépe.
Počet komentářů: 3

Další články

Kam dál